Dětské spolky a občanská společnost…

Když se dívám kolem sebe, mám stále silnější pocit, že neumíme ovlivňovat dění kolem sebe. Tedy, přesněji řečeno, umíme o problémech mluvit v hospodách a na sociálních sítích, ale málo kdo se umí zvednout a věnovat svůj čas nápravě nebo řešení nějakého problému. Jen málo lidí skutečně a upřímně zajímá, co se kolem děje a jen málo lidí se skutečně snaží s tím něco dělat…

Občanská společnost je hodně široký pojem, který někdo nahrazuje slovy nestátní neziskový sektor. Jednu z možných definic občanské společnosti nabízí britský politolog Gordon White: „Občanská společnost je přechodnou oblastí umístěnou mezi státem a rodinou, která obsahuje organizované skupiny či sdružení, které jsou oddělené od státu, těší se jisté míře autonomie ve vztahu k státu a jsou vytvořené dobrovolně členy společnosti s cílem ochraňovat nebo rozšiřovat svoje zájmy, hodnoty nebo identity.“

Ať se na definici občanské společnosti díváme z kteréhokoli úhlu pohledu, jedna věc je jasná. Dětské spolky jsou její jednoznačnou a nedílnou součástí. Oprostím se od definic a pokusím se na to podívat z pohledu svého.

Co nám ve společnosti chybí?

Dostatek lidí, kteří jsou ochotní jít s „kůží na trh“ a pracovat pro svou komunitu. Pracovat pro ni s přesvědčení a ne s pocitem moci a vlastního prospěchu.
Dostatek lidí, kteří umí jednoznačně formulovat problémy a pracovat na jejich řešení.
Dostatek lidí, kteří mají důvěru okolí…
Mohl bych pokračovat…

Jsem přesvědčen o tom, že právě dětské spolky mohou být (a v mnoha případech i jsou) „líhní“ takových lidí. Vždyť co jiného jsou týmové aktivity a hry, co jiného je zapojení dětí do vedení oddílu, co jiného je výchova, kterou dětem v oddílech, klubech a spolcích dáváme? Jsou to zkušenosti – přesně ty, které dnešní společnost tak potřebuje.

Celoroční práce v dětských spolcích je přesně tím, co děti vychovává pro budoucnost. Zvláště v dnešní době jsou tyhle spolky stále více ostrůvky „pozitivní deviace“. Je ale potřeba vytrvat. Náš vliv na děti se neprojeví zítra, za týden ani za rok. Ale děti, které dnes máme v oddílech, se v budoucnu třeba zapojí do vedení obce, města nebo třeba i státu.

Máme to jako vedoucí do značné míry ve vlastních rukách…

Vyšlo v časopise ARCHA

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *