Úvodník do Třebíčského Zpravodaje

Vážení a milí Třebíčáci,

zanedlouho to bude třicet let co opět můžeme téměř bez omezení cestovat po světě. Vždycky když jedu za hranice naší krásné země, snažím se dobře dívat kolem sebe, nečerpat nějakou inspiraci a dobré nápady. Zároveň se vždycky snažím dozvědět se něco o životě místních lidí.

Ať jedu kamkoli, vždycky dojdu k přesvědčení, že se u nás máme vlastně dobře. Ano, jsme často nespokojeni s tím, co máme. To je dobře, protože nás – naše vlastní nespokojenost –  nutí posouvat se dál. Na druhou stranu nemusí, naprostá většina z nás, řešit existenční problémy, a tak se často utápíme v maličkostech.

Nic není dokonalé ale mám pocit, že se často jezdíme do zahraničí učit věci, které bychom spíše my mohli učit ostatní. Tak například, na rozdíl od ukrajinského Rachivu máme skvěle vybavenou nemocnici i školy a většina z nás nemusí jezdit pracovat do zahraničí, abychom uživili rodinu. Na rozdíl od francouzského Rive de Gier nemusíme mít dáno zákonem, že úřady musí komunikovat s občany – máme Fórum Zdravého města, kulaté stoly, komunitní plánování…, aniž by na to dohlížel přidělený ministerský úředník. Máme výrazně lépe propracovaný systém podpory neziskového sektoru než třeba na Slovensku…

Čerstvou zkušenost mám z Indonésie. Před nedávnem tam proběhly prezidentské volby a v hlavním městě Jakartě probíhaly protesty proti jejich předběžným výsledkům. Policie tvrdě zasáhla a byli zranění i mrtví. Zároveň také úřady zablokovaly sociální sítě, takže komunikovat a šířit fotky po Facebooku, Messengeru, Instargramu nebo  WhatsAppu bylo takřka nemožné.

Buďme rádi za to, že můžeme diskutovat o tom, kudy povede silnice. Buďme rádi, že se můžeme dohadovat o tom jaká dlažba bude na chodníku nebo, jak budou vypadat lavičky v parku, že můžeme svobodně psát svoje názory na facebook. Je to totiž signál o tom, že se máme dobře. Je to totiž signál o tom, že u nás ještě pořád – už skoro třicet let – existuje demokracie.

Nezapomínejme, že se máme lépe než většina lidí na světě. Važme si toho s velkou pokorou, protože to není samozřejmé. Važme si toho a zároveň si tohle všechno braňme, protože ničit je mnohem snazší než budovat.

Třebíčský zpravodaj – červen 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *