Važme si toho, co máme

child-776427_1280Nedávno jsem měl možnost prožít týden v Zakarpatské oblasti Ukrajiny. Díky společnému projektu Kraje Vysočina a Rady dětí a mládeže kraje Vysočina jsem nahlédl pod pokličku práce neziskových organizací. Byl to zajímavý týden, který mě nutní hodně přemýšlet. O čem?

O tom, že jsem se na vlastní kůži přesvědčil o tom, že čím méně toho lidé mají, tím jsou přátelštější a ochotnější se podělit o vše, co mají.

O tom, že se u nás vlastně nemáme tak špatně.

Velmi rychle jsme si totiž zvykli, že se máme dobře a začali jsme věci považovat za samozřejmé. Počínaje třeba školní docházkou, zaměstnáním, zdravotní péčí a konče existencí neziskového sektoru a jeho podpory ze strany státní správy a samosprávy.

Netvrdím, že se teď máme spokojit se současnou situací a „usnout na vavřínech“. Jen si prosím uvědomme, že svobodná existence našich neziskových organizací, možnost žádat o nejrůznější dotace, možnost podílet se na spolurozhodování o dění v naší oblasti… není samozřejmá. Je to něco, čeho bychom si měli vážit.

Naší dnešní společnosti velmi chybí tolerance, pokora a vděčnost. Myslím, že bychom to měli být my – neziskové organizace – kdo bude v této oblasti vzorem. A u spolků v oblasti práce s dětmi a mládeží to platí dvojnásob.

Když se rozhlédnete kolem sebe, vlastně si nemáme moc na co stěžovat. Každodenní výkřiky, které zahrnují sociální sítě a další média jsou vlastně jen drobnosti. Naše společnost se má nejlépe, jak se kdy měla. Dokonce ani to, že můžeme na facebooku psát cokoli chceme, je výsada. Ano, je to nezadatelné právo na svobodu slova – ale není úplně samozřejmé ho mít.

Choďme k volbám, bojujme za zlepšení společnosti, bojujme za více peněz pro neziskovky, pišme svoje názory na sociální sítě… Nezapomínejme, ale u toho na dávku pokory a vděčnosti. To, že to všechno můžeme udělat, není vůbec samozřejmé. Většina lidí na světě to dělat nemůže.

Mohlo by se vám líbit...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *