Neziskovky potřebujeme a ony potřebují podporu

Všude kolem nás působí řada neziskových organizací – spolků, nadací, obecně prospěšných společností, církevních organizací… Často o nich a jejich činnosti ani pořádně nevíme. Slovo „neziskovka“ se stále častěji ve společnosti skloňuje spíše v tom negativním smyslu slova. Stále více jsou tyto organizace vnímány jako organizace, které společnosti neprospívají a jen čerpají obrovské množství peněz z veřejných rozpočtů.

Zeptali jsme jak vidí svět neziskového sektoru Jan Burda – radního města Třebíče a předseda představenstva Rady dětí a mládež kraje Vysočina.

Jak je to tedy s neziskovkami? Jsou dobré nebo špatné?

Je to stejné jako s lidmi. Jsou lidé dobří a špatní, poctiví a podvodníci. A věřím, že se shodneme na tom, že naprostá většina je těch hodných. A stejné je to i s neziskovkami. Prostě není neziskovka jako neziskovka.

Vůbec nechci zpochybňovat fakt, že existují i neziskovky netransparentní, lobbistické nebo politicky zaměřené. A souhlasím i s tím, že nedělají ostatním úplně dobré jméno. Rozhodně však není možné házet všechny do jednoho pytle. Je to podobné, jako když půjdete do pekařství a koupíte si drahý a špatný chleba. Také to nevede k tomu, že zanevřete na všechny pekaře. Naprostá většina nezikovek totiž funguje na úplně jiném principu a vykonává velmi potřebnou činnost.

Kde tedy můžeme najít takové organizace?

No vlastně úplně všude kolem nás. Vlastně ve všech oborech. Víte třeba, že takový spolek včelařů, který funguje v malé obci je neziskovka? Víte, že dobrovolní hasiči, kteří se na řadě obcí starají o veškerý komunitní život a působí i v místních částech našeho města, jsou neziskovka? A co takový Skaut, Sokol, rybáři, atletický nebo baseballový oddíl? Další neziskovky… A to jsem se ještě vůbec nedotknul oblasti sociálních služeb – třeba Charita, Diakonie a desítky dalších se starají o seniory, postižené, ohrožené děti. I to jsou neziskovky.

Takže by se dalo říct, že na nějakou prospěšnou neziskovou organizaci můžeme narazit skoro na každém rohu.

Je to tak. A často si to ani neuvědomujeme. Využijeme nějakou službu a vlastně ani nepátráme po tom, kdo ji zabezpečil. Ale to je přirozené. Neziskovky jsou naprosto přirozenou součástí našeho života. Navíc Vysočina a hlavně Třebíč jsou hodně specifické v tom, že občanské aktivity jsou na velmi vysoké úrovni a v kraji i v našem městě je takových organizací celá řada.

Jaká oblast činnosti je v neziskovém sektoru nejrozšířenější?

Bezkonkurenčně sociální služby. Systém v sociální oblasti je nastaven tak, že by bez neziskových organizací vůbec nemohl fungovat.

Proč to tak je? Proč by tyto služby nemohl zajišťovat stát, kraj nebo obec?

No to je celkem jednoduché – a platí to ve všech oborech. Protože neziskovky odvedou potřebnou práci mnohem efektivněji a levněji než stát nebo kraj či obec. Do značné míry je to i tím, že se opírají o práci velkého množství dobrovolníků.

Jak jsou tyto organizace financovány? Kritice bývají často vystaveny nejrůznější dotace…

Bez finanční podpory – a je lhostejné zda z úrovně státu, kraje nebo obce – by naprostá většina zmíněných služeb nemohla být poskytována. Nejsou to totiž služby jakkoli výdělečné nebo ziskové. Pokud to mají být služby pro klienty finančně dostupné, nemohou pokrýt veškeré náklady.

Poskytovatele dotací to tedy stojí nemalé částky. Nemůže to tedy být ten argument pro kritiky?

Jistě může, ale nabídnu i jiný úhel pohledu. Poskytovatel dotace si vlastně od neziskovky kupuje službu, kterou by jinak musel poskytovat sám. A to by ho stálo nemalé úsilí a v důsledku i mnohem více finančních prostředků.

Pár konkrétních příkladů. Potřebujeme ve městě například zajistit kvalitní péči o seniory, nebo děti a mládež v jejich volném čase. To i při největší snaze nemohou zajistit pouze městem zřizované organizace. A zde je právě prostor po neziskový sektor.

Jak je na tom z pohledu finanční podpory neziskovému sektoru kraj Vysočina a město Třebíč.

Musím říct, že velmi dobře. V těchto dnech se jak na kraji tak v Třebíči připravují dotační programy na příští kalendářní rok. A alokované částky nejsou malé. Musím říct, že se rok od roku snažíme celý systém dotací administrativně zjednodušovat a respektovat potřeby žadatelů. Například postupně odbouráváme papírová podání, takže podání žádosti elektronickou formou se stává postupně samozřejmostí. Se zavedením spolkového rejstříku odpadla řada povinných příloh k žádostem atd.

Kromě grantových programů, které jsou ze své podstaty soutěžní a podporu získají jen ty nejkvalitnější aktivity, existuje i řada dalších systémových dotací. Ty jsou běžné třeba ve zmíněných sociálních službách, v podpoře sportu i v dalších oblastech.

Jsem rád, že se na přípravě řady dotačních programů mohu podílet a přispět tak k rozvoji neziskového sektoru nejen v Třebíči, ale i na kraji.

Už jsme zmínili důležitou práci dobrovolníků…

Je to tak. Velká část neziskovek pracuje čistě na dobrovolnickém principu. Například volnočasové a sportovní aktivity, ale i řada sociálních služeb je na dobrovolnících přímo závislá. Stovky lidí věnují velkou většinu svého času práci pro druhé bez nároku na jakoukoli odměnu. Podle statistik odpracují dobrovolníci v Česku každoročně kolem 45 milionů hodin a odvedou práci za více než 5,5 miliardy korun. A to si zaslouží uznání.

Moc bych si přál, aby neziskovky a nezištná dobrovolnická práce pro druhé vůbec měli u veřejnosti takové pozitivní jméno, jaké si zaslouží.

Třebíčské noviny – listopad 2019