Už mi to připadá jako věčnost, když jsem v šestnácti letech obcházel – jako vedoucí nové skautské družiny – se svými kluky Třebíč ve snaze najít ve nějaké zahradní chatce nebo sklepě vlastní klubovnu.  Po vzoru Rychlých šípů, Devadesátky a dalších románových oddílů či klubů jsme toužili po kousku místa, kde bychom si udělali vlastní svět. Vlastní klukovský svět, který bychom si zařídili k obrazu svému, pomalovali zdi, sehnali nebo vyrobili nábytek a vyzdobili si ho podle svého. Svět, kam bychom utíkali trávit společné chvíle… Klubovna pro nás byla druhým domovem, kde jsme byli každou volnou chvíli.

Řeklo by se, že dneska je jiná doba. Mohlo by to vypadat, že místem „setkávání“ dnešních dětí není klubovna, ale sociální sítě. Že druhým domovem je mobil připojený k internetu. Opak je ale pravdou.

Dnešní děti jsou vlastně úplně stejné, jako před třiceti lety. Stejně jako my chtějí patřit do party kamarádů, stejně jako my touží po dobrodružství a uznání. A stejně tak chtějí mít svoje útočiště. Místo, kam se dá uniknout z obyčejného světa. Je pravda, že tohle všechno najdou na zmíněných sítích. Na nás ale je dát jim alternativu. A tou je oddíl a jeho klubovna. Ani sebelépe zařízená klubovna s partou kamarádů nemůže nahradit domov. Může ale být skvělým místem pro všechny generace.

Proto si naše klubovny hýčkejme. Je jedno jestli je ve sklepě, nebo jestli je to půjčená místnost někde ve středisku volného času. Kousek toho „alternativního domova“, kam se budeme rádi vracet a kde se budeme cítit dobře, můžeme udělat kdekoli. Potřebují to nejen děti v našich oddílech. Neméně důležité je podobné útočiště i pro naše dobrovolníky.

Krásná a útulná klubovna není sama o sobě spásou. Je ale důležitou součástí naší práce s dětmi. Našeho působení na ně. Je téměř nezbytnou součástí alternativy, kterou dětem nabízíme. Je bezpečným přístavem v dnešním rozbouřeném světě. Místem skutečných setkávání a skutečných dobrodružství…

Časopis Archa – leden 2020